Proč je přístup dodavatelů prvním tématem pro OT
Průmyslový podnik málokdy obsluhuje všechny své systémy sám. Výrobce linky, integrátor řídicích systémů, dodavatel systému SCADA i firma zajišťující údržbu mívají vlastní kanály připojení: modem GSM, tunel VPN, program pro vzdálenou plochu nebo účet v administrativní síti. Postupem času tak vznikne několik desítek cest, o kterých nemá v podniku nikdo úplný přehled.
CERT Polska ve své výroční zprávě za rok 2025 popsal, jak takový stav vypadá z pohledu útočníka. Při testech vzdálených ploch VNC používaných v malých vodních elektrárnách, čistírnách odpadních vod a čerpacích stanicích se našla hesla jako 111111 a 12345678. Stejných slabin využívají i hacktivisté. Exploit nepotřebují, stačí jim vzdálený přístup bez kontroly.
Směrnice NIS2 uvádí v článku 21 mezi opatřeními pro řízení rizik bezpečnost dodavatelského řetězce, řízení přístupu, správu aktiv a vícefaktorové ověřování. V Polsku tyto požadavky zavádí zákon ze dne 23. ledna 2026, kterým se mění polský zákon o národním systému kybernetické bezpečnosti (KSC) (Dz.U. 2026 poz. 252), účinný od 3. dubna 2026. Přístup dodavatelů se dotýká všech těchto bodů najednou, a proto je rozumné začít právě jím.
Krok 1: inventura všech přístupových cest
Začněte seznamem, ne nástrojem. U každé vzdálené cesty si zapište: kdo ji používá (firma i konkrétní osoby), k čemu se připojuje (řídicí systém, panel HMI, server SCADA, inženýrská stanice), jakým kanálem (VPN, modem, vzdálená plocha, privátní APN), kdo ji v podniku schválil a kdy byla naposledy použita.
Nejhůře se dohledávají dvě skupiny: staré modemy, které u stroje nainstaloval integrátor, a sdílené účty zřízené pro dobu najíždění provozu a nikdy nevypnuté. Pomohou tři zdroje: kontrola servisních smluv, rozhovor s údržbou a prověření vlastní expozice na internetu, například službou moje.cert.pl.
- Výsledkem inventury je rejstřík cest s vlastníkem na straně podniku u každé z nich.
- Cesty bez vlastníka, bez použití po dobu 90 dnů nebo bez smlouvy se vypínají.
- Cesty, které musí zůstat, přecházejí do kroků 2 až 5.
Přechodná období od nabytí účinnosti zákona
Krok 2: jmenné účty a role místo sdílených účtů
Sdílený účet typu „servis“ neodpoví na otázku, kdo ve tři ráno změnil nastavení. Každá osoba na straně dodavatele by měla mít jmenný účet svázaný s firmou a se smlouvou. Toto pravidlo odpovídá požadavku na identifikaci a ověřování (FR1) z normy ISA/IEC 62443-3-3 i požadavku na vícefaktorové ověřování ze směrnice NIS2.
V InnerWebu vycházejí oprávnění z rolí s dědičností a z matice rozsahů a role se přidělují podle žebříčku seniority: nelze přidělit roli vyšší, než jakou má přidělující sám. Přihlášení lze posílit vícefaktorovým ověřováním (kód z e-mailu nebo TOTP), které se zapíná pro vybranou instalaci. Důvěryhodné zařízení se na druhý faktor neptá při každém přihlášení, což snižuje zátěž u týmů pracujících ve směnách.
Pravidla pro účty dodavatelů
Dobrá politika je krátká a měřitelná. Následující body lze beze změny zapsat do směrnice a při auditu je ověřovat.
- Jeden účet znamená jednu osobu, bez sdílení hesel.
- Účet je přiřazen k firmě a k platné servisní smlouvě.
- Druhý faktor se vyžaduje při každém přihlášení z vnější sítě.
- Oprávnění se omezují na konkrétní systémy, nikoli na celou zónu OT.
Krok 3: časově omezený přístup a souhlas podniku s každou relací
Nejbezpečnější je spojení, které právě neexistuje. Servisní přístup by se měl otevírat na konkrétní práci, v konkrétním časovém okně a s konkrétním rozsahem a po skončení se automaticky zavřít. Stačí jednoduchý postup: žádost dodavatele, rozhodnutí určené osoby v podniku, otevření přístupu, uzavření po uplynutí času nebo po nahlášení konce prací.
V panelu LivePermit SSO se žádosti o přístup podané v portálu posuzují v podniku a podnik má k dispozici protokol o výměně dat s portálem. Rozhodnutí vždy náleží podniku: přístup se bez jeho souhlasu nepřiděluje automaticky. U nebezpečných prací lze stejnou žádost propojit s povolením k práci, čímž se uzavře mezera mezi logickým a fyzickým přístupem.
Krok 4: záznam servisních relací
Záznam relací odpovídá na tři otázky: kdo, kdy a za jakým účelem. Minimem je protokol přihlášení s identifikátorem osoby, časem zahájení a ukončení a číslem souhlasu nebo zakázky. Vyšší úroveň je nahrávka relace nebo záznam příkazů odeslaných do řídicího systému. Rozsah závisí na kritičnosti systému: pro zónu procesní bezpečnosti je vhodné zaznamenávat víc než pro administrativní zázemí.
Logy je nutné chránit tak, jak se chrání důkazy. Při incidentu v prosinci 2025 v malé teplárně útočníci smazali logy a resetovali komunikační zařízení, aby ztížili analýzu. Protokol relací proto má směřovat na server, na který dodavatel nemá právo zápisu ani mazání.
Krok 5: odebrání přístupu po skončení prací
Odebrání přístupu je nejčastěji opomíjená fáze. Po skončení zakázky by účet měl vypršet sám, a ne čekat na ruční vypnutí. Jednou za čtvrtletí stojí za to udělat přehled: seznam aktivních účtů dodavatelů, porovnání se seznamem platných smluv a uzavření všeho, co nemá krytí. Stejný přehled zahrnuje i zařízení: modemy, klíče VPN a certifikáty přiřazené k ukončeným kontraktům.
Na kontrolním seznamu odchodu dodavatele by měly být: vypnutí jmenných účtů, zneplatnění certifikátů a klíčů, odstranění pravidel firewallu, vrácení nebo vypnutí fyzických modemů a písemné potvrzení od dodavatele.
Důkaz pro audit a termíny
Všech pět kroků končí dokumentem: rejestříkem cest, seznamem účtů, souhlasy s relacemi, protokolem relací a protokolem o odebrání přístupu. Takový soubor poskytuje důkaz pro audit a podporuje splnění požadavku z článku 21 směrnice NIS2, ale nenahrazuje plnohodnotný systém řízení bezpečnosti informací.
Podle zákona ze dne 23. ledna 2026 plní subjekty povinnosti z kapitoly 3 (systém řízení bezpečnosti informací, postupy pro incidenty) do 12 měsíců od nabytí účinnosti, tedy do 3. dubna 2027. První audit u klíčového subjektu připadá na období po 24 měsících a peněžité sankce lze v zásadě ukládat od 3. dubna 2028. Pokuta pro klíčový subjekt dosahuje 10 milionů EUR nebo 2 % obratu. Tyto termíny jsou příležitostí uspořádat přístup bez tlaku incidentu.
Kontrolní seznam
Videomateriál
Často kladené otázky
Musí se vzdálený přístup dodavatelů zcela vypnout?
Ne. Požadavek se týká kontroly, nikoli zákazu. Přístup má být jmenný, časově omezený, schválený podnikem a zaznamenaný. Cesty bez vlastníka a bez smlouvy je třeba vypnout.
Čím začít, když neznáme všechna připojení?
Kontrolou servisních smluv, rozhovorem s údržbou a prověřením expozice na internetu. Rejstřík začne neúplným seznamem a bude se doplňovat při každé relaci.
Je norma IEC 62443 povinná?
Řada je dobrovolná, ale představuje uznávanou referenci při posuzování opatření podle článku 21 NIS2. Část 2-4 se týká požadavků na integrátory a poskytovatele služeb.
Přiděluje InnerWeb přístup automaticky?
Ne. Žádosti o přístup se posuzují v podniku a rozhodnutí náleží určené osobě na straně podniku.
Zdroje
Pojďme si promluvit o kontrole přístupu dodavatelů
Na příkladu vašeho podniku ukážeme, jak jmenné účty, souhlasy s relacemi a protokol přístupu podporují splnění požadavků NIS2 a poskytují důkaz pro audit. Domluvte si rozhovor s týmem InnerWeb.
Pojďme si promluvit